Jakýsi spisovatel Harris takto komentuje podle časopisu Týden 7/2010 fakt, že Roman Polansky je v domácím vězení a nemůže na premiéru svého nového filmu: "Je to Polanského film a pustit ho bez něj je jako ukázat Hamleta bez dánského prince." Analogie se nepovedla hned ve dvou směrech.
Zaprvé, Polanského vztah k danému filmu je vztah tvůrce a díla, vztah Hamleta k divadelnímu kusu je vztah postavy a díla. Pokud by tedy Harris na Hamletovi trval, měl by pochopitelně zmínit inscenaci Hamleta bez Shakespeara. Problém je v tom, že taková představa není dostatečně bizarní, jelikož prezentace textu, dramatu, filmu bez přítomnosti autora či režiséra nemění estetickou hodnotu díla. Prezentace díla bez přítomnosti autora není, alespoň tedy pro mne, skandální ani z hlediska nějaké profesní etikety či něčeho takového. Harris by potřeboval příměr, ve kterém půjde o vztah tvůrce a díla a ve kterém nepřítomnost tvůrce bude vnímána jako skandální. Co takhle: Je to Polanského film a pustit ho bez něj je jako pořádat Shakespearovu autogramiádu bez Shakespeara ... ?
Zadruhé,
Ukaž/Skryj formulář komentáře
