PICHA

Reflex 19/2010 otiskl v rubrice Onen svět text svého redaktora Jana Jandourka Existuje něco po smrti? Příspěvek je jakýmsi argumentačním esejem, částečně pak i referátem o argumentech z knihy Život po smrti od Dineshe D'Souzy. Tento žánrový mix nepovažuji za šťastný, neboť není vždy jasné, které argumenty patří komu - zda jde o Jandourkův postoj, nebo zda referuje o argumentu z použité knihy. Není tak zcela zřetelné, do jaké míry některé argumenty Jandourek akceptuje. Autorova teze je formulována na samotném začátku textu: Věřit v onen svět je rozumné a užitečné. Přiznávám hned zkraje, že nějak nevím, co si s textem počít. Esej mě rozčiluje - není to ale kvůli tomu, že by chyběly argumenty, nebo že by text obsahoval velké množství argumentačních chyb. Když nevím, kam dál, začnu si kreslit. Zkusím tedy jeho argumentaci zachytit pomocí diagramu, třeba se problém ukáže. Jandourkův text o deseti odstavcích obsahuje sedm argumentů, počínaje čtvrtým odstavcem vždy v každém odstavci jeden. Až na jednu nepodstatnou vynechávku zde budu odstavce v plném znění citovat, připojím k nim argumentační diagram v odpovídajícím tvaru.

Manipulace se v žádném případě neomezuje jen na předkládání nedostatečně zdůvodněných tvrzení, neméně často jde o manipulativní užití fráze či prostého výrazu. Příkladem takového ovlivňování mohou být persuasivní definice ('Evropská unie je společenství evropských států, které dělají to, co jim přikáží Němci') - eufemismus či dysfemismus ('nedohoda', 'mafián') - cizojazyčné nebo odborné výrazy ('protekcionismus', 'non sequitur') - použití slov s pozitivní nebo negativní konotací ('změna', 'ideologie'). Smyslem těchto postupů je vytvořit zdání, že definovaná věc má jistou vlastnost nutně - že je nevýznamná nebo naopak důležitá - že se mluvčí vyzná - že daná věc má pozitivní či negativní hodnotu. Příkladem poslední zmíněné manipulativní techniky může být explicitní posun významu slova směrem k jeho negativní konotaci v tomto textu. Jde o čerstvý post Tomáše Julínka věnovaný sociálně-demokratickému fenoménu voleb, obyčejnému člověku.

Miroslav Macek napsal smíšenou, spíše však kritickou recenzi na restauraci Divinis, ve které šéfuje Zdeněk Pohlreich, český to Ramsey (Gordon, jako ten náš chutný Gordon Blue - nikoli Frank). Macek popisuje svůj kulinářský zážitek z pozice světáka a perfekcionisty, je ve svých formulacích jedovatý a nevyhýbá se nepříjemnému mentorování. Zdeněk Pohlreich, který umí být neméně jedovatý a mentorský, byť tak nějak lidověji, si to pochopitelně nenechal líbit a srážka dvou těžkých vah byla na světě. Pohlreich na Mackovu recenzi zareagoval, což Macek doplnil o další komentáře a publikoval na svém webu. V tomto okamžiku to pro mne začalo být opravdu zajímavé, neboť Macek přidává jedno argumentační post scriptum:

V Reflexu 17/2010 vyšel rozhovor s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Rozhovor je podivný a působí na mě mimořádně zmatečným dojmem. Vlastně je to největší wtf, které jsem v poslední době zaznamenal. Nevím, do jaké míry se na výsledné verzi rozhovoru podepsalo krácení, autorizování a novinář Jan Jandourek, ale v odpovědích tuzemského prominentního křesťana se mi daří nacházet pochopitelný smysl jen zřídkakdy a s velkým úsilím. Zde je jedna ilustrace.

V dnešním Týdnu vyčítá Schwarzenberg Zemanovi, že ve SPOZ jsou vlastně jen lidé velmi staří a lidé velmi mladí. Že Zemanovi chybí střední věková skupina. Na to Zeman reaguje: "Věkový průměr našich kandidátů, pane předsedo, se pohybuje mezi čtyřiceti a čtyřiceti pěti lety." Abychom mohli Zemanův protiargument zhodnotit, potřebujeme vědět, jakým způsobem je věkový průměr vypočten. Jsem jednoduchý, přiznávám, a slyším-li výraz 'průměr', chápu ho automaticky jako 'aritmetický průměr'. Pokud by pak byl skutečně aritmetický průměr kandidátů SPOZ 45 let, bylo by pak klidně možné, aby polovina kandidátů měla 25 let a druhá polovina 65. Zemanův protiargument by potom za této interpretace nebyl relevantní. Hledanou veličinou je zde hodnota s největší pravděpodobností výskytu, tzv. modus, konkrétně modus věku kandidátů. Obávám se, že věk kandidátů SPOZ je na tom stejně jako plat vysokoškolského učitele - oba mají modus proklatě daleko od aritmetického průměru.

V předchozím postu jsem se krátce vyjádřil k virálnímu politickému videu Přemluv bábu. Teď to udělám ještě jednou, protože se tahle kauza stala tématem docela zajímavých a vyostřených debat, které jsou podle mne založeny na špatném zhodnocení klipu. Předevčírem jsem vyjádřil názor, že skutečný smysl klipu není v odsouzení starých, nýbrž že jde o obecné stmelení mladých. Na klipu mi vadí, že snaží přesvědčit mimo-argumentačními postupy; je tedy v tomto smyslu manipulativní. Vadí mi, že podstatou sdělení je výzva 'jsi-li mladý, vol pravici' - já totiž chci, aby podstatou virálního videa bylo sdělení 'pokud nejsi úplný debil, vol pravici'. Nechci krátkou vazbu mezi cool mládím a pravicovostí, chci zdůraznění vazby mezi rozumem a pravicovosti.