PICHA

Nikdy mne politika příliš nezajímala, ale profesní i osobní zájem o teorii argumentace nakonec vedl i k tomu, že jsem poslední půlrok sledoval naši politickou scénu s enormním zájmem. Byly to první volby, které jsem sledoval pečlivě a s napětím; byly to první volby, u kterých jsem se obtěžoval přijmout nějaký názor; byly to první volby, ve kterých jsem se snažil někoho o něčem přesvědčit. Pravda, většinou pomocí vulgárních vtípků, osobních útoků a zesměšňování na Twitteru, ale jako soukromá osoba si to mohu dovolit a hlavně mě to bavilo. Někdo chodí svoji agresivitu vybíjet na kurt nebo na disco, já na Twitter. Můj vliv byl sice nijaký, ale mám pocit, že jsem se do kampaně taky aktivně zapojil. Tento post má být osobní. Chci si zde sesumírovat postřehy, které mě při pohledu na průběh a výsledek voleb napadly - a rovněž uvést důvody a očekávání, která si s novou politickou konstelací spojuji. A to proto, abych za pár let, až zase půjdu volit, mohl svoje očekávání porovnat s dosaženými výsledky a vzít to při rozhodování do úvahy.

Političtí debatéři se věnují postu Ondřeje Lišky, ve kterém vysvětluje, proč označil odpůrce zelených z iniciativy D.O.S.T. za neonacisty. V něm Liška píše, že mezi sympatizanty iniciativy patří i lidé, kteří jsou podle něj prokazatelně spojení s pravicovým extremismem. Liška uvádí tři jména: Michal Kretschmer, Jan Skácel, Ladislav Bátora. Bohužel se nějak nemohu dostat k přesnému znění toho, co všechno Liška o D.O.S.T. řekl a co mu vyčítají, ale dle všeho se má za to, že se dopustil unáhleného zoběcnění. Koneckonců i já jsem si to ještě před pár hodinami myslel. Uvedená trojice totiž není v žádném smyslu reprezentativním vzorkem. Zdá se tedy, že Liška založil svoje tvrzení na nezdůvodněném přenesení nahodilé vlastnosti z části na celek. Problém je, že to nelze říct s úplnou jistotou. Liška píše:

Jsem oponentem bakalářské diplomové práce kolegy Ondřeje Salamona. Jeho práce je věnována polemice mezi Aristotelem, Filoponem (který Áčko kritizoval) a Simplikiem (který Áčko proti Filoponovi hájil). Zaujala mě rekonstrukce Filoponova zlomku I/5 i Simplikiův komentář k této pasáži, o kterém se tuzemští badatelé - Jaroslav Daneš, který Filopona přeložil, či Ondřej Salamon - vyjadřují s despektem. Filoponův argument hodnotí jako adekvátní, Simplikiovu kritiku pak jako neúspěšnou. Pokusím se ukázat, že opak je pravdou, tedy že Filoponova námitka není relevantní a že Simplikios na tuto chybu správně poukazuje.

Reflex 19/2010 otiskl v rubrice Onen svět text svého redaktora Jana Jandourka Existuje něco po smrti? Příspěvek je jakýmsi argumentačním esejem, částečně pak i referátem o argumentech z knihy Život po smrti od Dineshe D'Souzy. Tento žánrový mix nepovažuji za šťastný, neboť není vždy jasné, které argumenty patří komu - zda jde o Jandourkův postoj, nebo zda referuje o argumentu z použité knihy. Není tak zcela zřetelné, do jaké míry některé argumenty Jandourek akceptuje. Autorova teze je formulována na samotném začátku textu: Věřit v onen svět je rozumné a užitečné. Přiznávám hned zkraje, že nějak nevím, co si s textem počít. Esej mě rozčiluje - není to ale kvůli tomu, že by chyběly argumenty, nebo že by text obsahoval velké množství argumentačních chyb. Když nevím, kam dál, začnu si kreslit. Zkusím tedy jeho argumentaci zachytit pomocí diagramu, třeba se problém ukáže. Jandourkův text o deseti odstavcích obsahuje sedm argumentů, počínaje čtvrtým odstavcem vždy v každém odstavci jeden. Až na jednu nepodstatnou vynechávku zde budu odstavce v plném znění citovat, připojím k nim argumentační diagram v odpovídajícím tvaru.

Manipulace se v žádném případě neomezuje jen na předkládání nedostatečně zdůvodněných tvrzení, neméně často jde o manipulativní užití fráze či prostého výrazu. Příkladem takového ovlivňování mohou být persuasivní definice ('Evropská unie je společenství evropských států, které dělají to, co jim přikáží Němci') - eufemismus či dysfemismus ('nedohoda', 'mafián') - cizojazyčné nebo odborné výrazy ('protekcionismus', 'non sequitur') - použití slov s pozitivní nebo negativní konotací ('změna', 'ideologie'). Smyslem těchto postupů je vytvořit zdání, že definovaná věc má jistou vlastnost nutně - že je nevýznamná nebo naopak důležitá - že se mluvčí vyzná - že daná věc má pozitivní či negativní hodnotu. Příkladem poslední zmíněné manipulativní techniky může být explicitní posun významu slova směrem k jeho negativní konotaci v tomto textu. Jde o čerstvý post Tomáše Julínka věnovaný sociálně-demokratickému fenoménu voleb, obyčejnému člověku.

Miroslav Macek napsal smíšenou, spíše však kritickou recenzi na restauraci Divinis, ve které šéfuje Zdeněk Pohlreich, český to Ramsey (Gordon, jako ten náš chutný Gordon Blue - nikoli Frank). Macek popisuje svůj kulinářský zážitek z pozice světáka a perfekcionisty, je ve svých formulacích jedovatý a nevyhýbá se nepříjemnému mentorování. Zdeněk Pohlreich, který umí být neméně jedovatý a mentorský, byť tak nějak lidověji, si to pochopitelně nenechal líbit a srážka dvou těžkých vah byla na světě. Pohlreich na Mackovu recenzi zareagoval, což Macek doplnil o další komentáře a publikoval na svém webu. V tomto okamžiku to pro mne začalo být opravdu zajímavé, neboť Macek přidává jedno argumentační post scriptum: