PICHA

V sobotu 28. srpna vysílala ČT1 v hlavním čase pořad Autoškola národa, ve kterém došlo k širokému testování řidičských schopností televizních diváků. Podle dnešní MF Dnes výsledky dopadly děsivě: 78% ze 14 000 respondentů nasbíralo během dvaceti otázek dostatek trestných bodů na to, aby přišli o řidičák. Já se zde pokusím ukázat, že v některých případech za tento fatální neúspěch nemohli diváci, nýbrž autoři testu. Jedna otázka je totiž chybně sestavená, asi ne náhodou jde o otázku s největším množstvím chybných odpovědí (81%). Otázka se týká nájezdu na dálnici a v reálu by nesprávně vyřešená popsaná situace vynesla čtyři trestné body. Na vybodování, jak známo, potřebujete bodů dvanáct. Na následujícím obrázku vidíte popis této otázky v MF Dnes:

MŠMT vydalo příručku, která se v šestnácti tématech dotýká výuky sexuální výchovy na základních školách. Kolem této příručky se pochopitelně rozproudila dost vyhrocená debata, neboť si všichni uvědomují, co je ve hře. Škola je velmi podstatný nástroj imprintingu; sexuální pud je možná nejsilnějším zdrojem motivace a platí, že ovládnout libido prakticky znamená ovládnout člověka. Odpůrce příručky lze jako vždy rozdělit do dvou základních kategorií: na ty, kteří kritizují princip, tj. školní sexuální výchovu jako takovou - a na ty, kteří kritizují realizaci, tj. konkrétní věci v dané příručce. Chci se zde vyjádřit ke kritice obojího druhu, bohužel nejsem s to tak obsáhlé téma pojmou dostatečně uceleně. Můj text tak má bohužel spíše charakter dílčích poznámek. Začnu prvním, principiálním útokem, poté se poměrně stručně budu věnovat i konkrétním problémům, na které bývá v souvislosti s příručkou poukazováno.

Petra Paroubková se snaží využít kariéry svého manžela (dokud ještě nějaká kariéra a nějaký manžel je) a vyrobit knihu o zákulisních politických praktikách. Nebude první ani poslední, kdo se na něčem takovém pokusí vydělat a upřímně, nepřekvapilo mě to. U takového projektu je samozřejmě podstatná rychlost publikování a jeho peprnost. Kniha musí vyjít, dokud ještě Paroubek někoho v pozitivním i negativním smyslu zajímá, a musí mít odér skandálu, křivdy či konspirace. Příkladem takové publikace z poslední doby je kauza Golda, Bartošová, Pomeje. Jestli tahle knížka nevytáhne Jirku z finančního srabu a z Bartošové neudělá oběť, tak už nic. Zoufalí muži holt dělají zoufalé pomeje. 

Po liberalismus je u nás odjakživa poptávka. Někdejší úspěch Unie svobody a následně i Zelených spočíval v obsazení tohoto volného místa na politickém trhu. Kam se liberální myšlenky poděly v proběhnuvších volbách? Ze stran nad hranicí mojí rozlišovací schopností se k tomuto konceptu otevřeně hlásili Zelení, Svobodní a snad i Suverenita - ani jednomu uskupení se nepodařilo penetrovat Sněmovnu, a tak se nabízí otázka, co bude s liberální myšlenkou teď?

Za jeden z hlavních důvodů neúspěchu ČSSD ve volbách je označeno nesprávné vedení předvolební agitace. Paroubek prý vedl či byl veden v kampani americkým modelem, čímž se patrně míní verbální agresivita v médiích, bulvarizace programu a přílišná vlezlost bilboardů, tiskovin a prohlášení (např. iDnes). Tato vyhrocenost a urputnost prý měla na naši holubičí povahu odrazující účinek, buldozer Paroubek už lidem lezl na nervy. Partaj ho nedokázala zavčas polidštit či izolovat, a to i navzdory heroickému výkonu jeho manželky a Sobotkovu monoklu. Volební neúspěch socdem je tak interpretován jako nespokojenost voličů s agresivním stylem kampaně.

Věci veřejné jsou podezřelá strana s nejasnými osobami a obsazením, programem, politickou kulturou a motivy. Vlastně je to strana, která ztělesňuje všechno to špatné, co na české politice vidím: povrchnost maskovanou za sloganovitý idealismus, nekompetentnost, neprůhlednost, rozhodování založené na krátkodobé poptávce, zbabělost a demagogii. Věci veřejné jsou jako privátní televize, která úzkostlivě sleduje koláčové grafy, má charismatického führera, převzala od úspěšných zahraničních televizí nějaké telenovely a čeká, že se budou líbit i zde. Očekávám, že stejně jako nejmenovaná privátní televize získala mandát díky nerealizovanému programu složeném z dokumentů a vzdělávacích pořadů, tak i VV nám ve skutečnosti záhy naservírují program složený z obvyklých televizních ingrediencí, tj. z reklam, skandálů a žertování se sporťákem. Očekávám taky, že si brzy svého diváka najde a vychová si ho k pasivitě.