PICHA

Sobotní příloha MfDnes nabízí i něco pro naše hladové mysli a nenasytná srdéčka. 5. května otiska stať Tomáše Hříbka Jak být dobrý i bez pánaboha, o týden později polemickou reakci Romana Cardala Co je a není přirozené. Hříbkův text je věnován kritice jednoho argumentu - a sice, že restituce církevního majetku musí proběhnout, neboť církev hraje nezastupitelnou roli v morální sféře společnosti. Cardal s Hříbkem nesouhlasí a snaží se ukázat, že odstranění náboženství, přesněji křesťanství jakožto garanta morálních hodnot není Hříbkem provedeno uspokojivě. Výměnu názorů jsem se pokusil zmapovat. Nejprve schéma Hříbkova textu (pro větší obrázky klikněte pravým a vyberte otevřít v samostatném okně nebo tak něco, případně si stáhněte celou mapu ve formátu .png či .emf):

Günther Grass rozčeřil mezinárodní poetiku svojí politickou proklamací na blízkovýchodní téma. Grassova báseň vyvolala bouřlivou odezvu. Výbušné téma se přeneslo i do charakteru reakcí, ať už souhlasných či nesouhlasných. Jsem přesvědčen, že i v Grassově případě platí, že některým vypjatým střetům by bylo možné předejít, kdyby si všichni zúčastnění dali tu práci a text četli pozorně. Pro všechny diskutéry nabízím interpretaci dané básně: vycházím z překladů Romana Kopřivy (vlevo) a Pavla Kohouta (vpravo), každou sloku budu nejprve parafrázovat (tučně), poté z nich sestavím strukturovaný model. Neobjevím nic moc zajímavého, jen vám možná ušetřím trochu námahy.

Nevíte, jak působit ve společnosti nenuceně? Kupte si moji knihu! Jde nezbytnou výbavou každého falešného salónního intelektuála, neboť obsahuje vhodné konverzační spouště! Ideální záchodová četba: krátké kapitoly, velký font, nuda k posrání! Staré pseudoproblémy nahrazuje novými! Kniha není vtipná, vhodný dárek k pohřbu či jiným výročím! Udělejte svojí matce radost a darujte ji vkusnou hnědou knihu s oranžovými písmenky! Je neškodná!

Opravdu bych nečekal, že zrovna na facebookové stránce olomoucké katedry filozofie se objeví tahle staronová náboženská agitka. Stalo se, podíval jsem se, pousmál a říkal si, že miminka asi budou mít úspěch. Miminka mají vždycky úspěch. Moje pocity byly zvláštně smíšené; na jedné straně jsem si byl jaksi neurčitě vědom, že analogie pokulhává, na druhé straně mi ovšem přišla celkem působivá a z hlediska přesvědčování chytře vystavěná. Vždycky jsem obdivoval vhodně použitou paralelu a tenhle příklad se mi prostě líbil. Rozhodl jsem se tedy, že se na něj podívám trochu podrobněji. Filip Tvrdý mě předběhl svým typickým osobitým, pobouřeným, vtipným způsobem - přesně tak, jak to máme rádi. Upozornil na hlavní nedostatky, vystopoval původ, doplnil pár invektiv atd. Já se zde krátce pokusím podpořit vcelku skandální tezi, a sice že ona analogie mezi embryem a náboženským skeptikem je vlastně v pořádku. Domnívám se totiž, že lze nalézt přijatelnou interpretaci, při které nepůjde o falešnou analogii.

Kauzu Bátora i tento blog jsem uspěšně ignoroval kvůli důležitějším povinnostem, které teď mám (a dokud ji nedopíšu, ještě mít budu). Ze slonovinové věže úvah o myšlenkových experimentech mě ale včera vypudil náš pan děkan, který se do aktivity představitelů akademické obce vůči Bátorovi zapojil.

Filosofický časopis otiskl studii Marka Váchy Je vůbec ještě možná etika v 'postetickém' světě?, v aktuálním čísle na ni reaguje Tomáš Hříbek příspěvkem Za etiku bez teologie. Vše podstatné najdete na blogu Filipa Tvrdého. Váchův text jsem přečetl a vydestiloval do mapy, což kupodivu nebylo nic jednoduchého a můj výsledek je přinejlepším průměrný. Hříbkův text je pozoruhodný, jeho reakce je sofistikovaná a působivá - přesto mám i s jeho textem jistý problém. Chtěl jsem ho ventilovat u Filipa v komentáři, ale nejspíš kvůli rozjitřené diskusi není přidávání dalších příspěvků povoleno. Tak alespoň zde.